USA (Nevada-Utah-Arizona-Kalifornia),
máj 2023
USA (Nevada-Utah-Arizona-Kalifornia), máj 2023, BMW R1250GS a cca 7 500 km …
… po asfaltových cestéch cez mestá ako Las Vegas, San Diego, San Francisco… po šotolinách, národných parkoch a miestach ako Zion, Capitol Reef, Monument Valley, Arches, Grand Canyon, Canyonlands, Marbne Canyon, Giant Sequoia… a samozrejme Death Valley cez Panamint až po Badwater a Dante’s View Peak… Vkladám sem pár riadkov z e-reportov od „BJ“ (brat Juraj), ktoré príležitostne spracovával svojim jedinečným spôsobom:
„ …myslím si, že za tyto cca 3 týdny intenzivního poznávání jsme viděli a poznali JZ část Ameriky daleko více než 90% američanů, viděli jsme nejhezčí národní parky, krásná velká města a jako nezávislý pozorovatelé jsme schopni to asi lépe vidět a posoudit než místní. Mě osobně velice potěšilo že 99% všech lidí které jsme potkávali byli milí. Cizí lidi, kteří nás potkali na ulici (až na několik výjimek v hotelech, většinou to byly Indové kteří byli protivný) se vždycky usmějí, pozdraví, zeptej se jak se máme, trochu popovídají co a jak u nich doma a také u nás a jsou hrozně fajn. Druhá věc která je dost šílená je ve víceméně ve všech velkých městech obrovské množství bezdomovců a různý feťáků kteří bydlí různě na ulici, mají rozházený věci, je tam smrad, špína a hned vedle nich chodí policajti a nechávají to tak. Je to zvláštní pohled v kontrastu s těma hezkýma městy a mrakodrapy. Těch pobudů bylo opravdu hodně, některý třeba stanovali, některý jenom přebývali na matracích, ručnících apod. Působí to dost divně v tom moderním městě a že s tím nic nedělají ani policajti, kteří kolem ní procházejí, ani město. Většinou jsou v úplným centru. Jinak zážitky z Ameriky velice dobré a za intenzivní cca 3 týdny jsme viděli toho opravdu hodně, měli jste asi možnost trochu sdílet na fotkách i zpravodajství…
… 22. den začal výborně - zjištěním že mému nejlepšímu bratrovi Janovi někdo ukradl motorkářský boty venku před pokojem. Kromě bot že zmizely také ponožky, čtyřdenní, což už je ještě víc nepochopitelný. Nabrali jsme takový dobrý zvyk že vždycky když se zujeme a přijdeme někam na spaní, tak boty a ponožky dáváme před dveře co jsme udělali i nyní v malém městě Portervilu. Bydleli jsme v motelu v klasickém stylu - to znamená dveře vcházející rovnou do pokoje a předníma je Parkoviště s motorkou a víceméně veřejný prostor. Stejně jako jindy jsme zaparkovali venku všechny boty a večer jsme se vraceli z hospody tam boty byly. Nicméně ráno Jan zjistil že zůstal bez bot. Moje tam zůstali. Jednoduché vysvětlení je, že asi naštěstí mám menší nohy a místní lapka potřeboval spíš větší. Takže Tak. Nicméně někdo má jeho boty a asi si je nebude tak vážit jako on, protože neví že ty boty už byli třeba v Gruzii, Turecku, Peru, Chorvatsku, Namibii, Srbsku, Bulharsku, Ekvádoru a dalších a dalších místech světa. Navíc je těžko pochopitelné co bude dělat s vícedenníma ponožkami, ale asi místní to budou vědět co s tím. Třeba je rozdrtí a vykouří, co já vím…“
Na rozsiahly album sa dostanete kliknutím na niektorý z obrázkov.