Klik(ni)
na menu
pre skratky
na albumy

Listuj
„skrolovaním“ nadol

Foto „galérie“ 


Stránka s fotkami vznikla s nápadom jednoducho ich zdieľať
s priateľmi, známymi a samozrejme s rodinou. 


Prešla niekoľkými chcenými aj nechcenými zmenami
a opravami až do dnešnej podoby. Je príležitostne aktualizovaná, snáď splnila a naďalej plní svoj účel.

Na jednotlivé časti stránok sa dostanete cez horné menu, alebo rolovaním „myškou“ nadol.

07/2019, Nórsko

Aktualizácie:

2019

Foto galérie: MOTO 07/2019, Nórsko… 5000 km po nádherných cestách Nórsklom od Krristiansandu, cez Bergen, Priekestolen po „Atlanitc road“. Nabudúce pridáme 2 týždne a Lofoty aj Nordkap…

2018

Foto galérie: MOTO 11/2018, Namíbia… Namíbia, november 2018, Yamaha XT 660, 17 dni, 12 etáp a niečo cez 4000 km šotolín s roletami, hlbokým pieskom a štrkom..

2016

Foto galérie: MOTO 10/2016, Korzika… Motorkársky “raj” s dokonalosťou dovolenkových katalógov... cez Dolomity
do Toskánska a po pár dňoch trajektom z Livorna do Bastie. Týždeň na Korzike však určite nestačí....

Z archívu cca 2006-9… 

Klik

Z archívu 2010

Klik

Klik

Klik

2016 

Dublin… december 2016

Klik

Dublin
dec. 2016

Klik

Korzika 2 (moto),
sept. 2017 

Klik

2017

Klik

Mangart/Vršič SLO (+CZ, A - moto),
sept. 2018 

Klik

2018 

Klik

Namíbia,
november 2018

MOTO, Yamaha XT 660, 17 dni, 12 etáp a cez 4000 km šotolín, piesku a štrku.

Klik

Namíbia, november 2018, Yamaha XT 660, 17 dni, 12 etáp a 4000 km …

… šotolín piesku, štrku a trocha asfaltu. Začiatkom roka 2018 prišla možnosť pripojiť sa ku skupine
okolo Igora Brezovara a prejsť Namíbiou na motorke. V takomto prípade sa samozrejme neváha.


Začíname 1. novembra leteckým presunom  Frankfurt - Johanesburg (cca 11 hod) - Windhoek (cca 2 hod) a autami „Gravel Travel“ na Windhoek
Mountain Lodge (cca 2 hod). Tu sa dostávame k motorkám, (Yamaha XT 660 R) s ktorými sa ďalší deň kamarátime na 1. “oťukávacej” etape (cca 280 km) okruh okolo Windhoeku. Nasledujúci deň vyrážame na ďalších 11 etáp smerom na juh - k JAR. Celkovo nás bolo 16 účastníkov (13 CZ, 2 SLO + 1 SK),
14 motoriek a sprievodné auto s batožinou, benzínom, náhradnými kolesami, dielmi a aj celou motorkou (pre strýčka príhodu). Každý mal GPS s uloženou trasou. Jazdili sme individuálne, resp v malých skupinách, obyčajne 2 motorky vedľa seba. Ísť pohromade nebolo reálne - vzhľadom na rôzne tempo,
ale aj fakt že už druhý by musel ísť v neskutočnom oblaku prachu. So sprievodným autom jazdil Igor Brezovar spolu so starším Slovincom (otec jedného
z motorkárov) a zvyčajne bol posledný. Nie vždy sa to ale darilo - často sme sa zatúlali aj mimo trasu - zaujímavá “dedina”, alebo iná príčina (zvieratá, skameneliny, výhľady, príroda, občerstvenie, benzínová kríza,...). Nemecký „Gravel Travel“ poskytol letenky, motorky, bývanie (často luxusné = „lodge“ uprostred súkromnej rezervácie so zvieratami rovno pri terase, ale tiež v stane uprostred savany), raňajky a večere - často super-luxusné - lepšií steak (antilopa oryx) som doteraz nikde inde nejedol, sprievodcu na aute (Igor) s batožinou a základný servis motoriek. Benzín, nápoje (miestne pivo, víno, amarula) a občerstvenie na ceste sme riešili individuálne. Je úžasné čo XT660R vydrží. Preberal som ju s viac ako 70k km, všetko najazdené
v ťažkých podmienkach a určite ju nikto predo mnou nijako nešetril. Asi tak ...      Na album sa dostanete kliknutím na niektorý z obrázkov.

Nórsko, Dánsko, Švédsko, (moto),
júl 2019 

Klik

USA (Nevada-Utah-Arizona-Kalifornia),
máj 2023

Klik

USA (Nevada-Utah-Arizona-Kalifornia), máj 2023, BMW R1250GS a cca 7 500 km …

… po asfaltových cestéch cez mestá ako Las Vegas, San Diego, San Francisco… po šotolinách, národných parkoch a miestach ako Zion, Capitol Reef, Monument Valley, Arches, Grand Canyon, Canyonlands, Marbne Canyon, Giant Sequoia… a samozrejme Death Valley cez Panamint až po Badwater a Dante’s View Peak… Vkladám sem pár riadkov z e-reportov od „BJ“ (brat Juraj), ktoré príležitostne spracovával svojim jedinečným spôsobom:

…myslím si, že za tyto cca 3 týdny intenzivního poznávání jsme viděli a poznali JZ část Ameriky daleko více než 90% američanů, viděli jsme nejhezčí národní parky, krásná velká města a jako nezávislý pozorovatelé jsme schopni to asi lépe vidět a posoudit než místní. Mě osobně velice potěšilo že 99% všech lidí které jsme potkávali byli milí. Cizí lidi, kteří nás potkali na ulici (až na několik výjimek v hotelech, většinou to byly Indové kteří byli protivný) se vždycky usmějí, pozdraví, zeptej se jak se máme, trochu popovídají co a jak u nich doma a také u nás a jsou hrozně fajn. Druhá věc která je dost šílená je ve víceméně ve všech velkých městech obrovské množství bezdomovců a různý feťáků kteří bydlí různě na ulici, mají rozházený věci, je tam smrad, špína a hned vedle nich chodí policajti a nechávají to tak. Je to zvláštní pohled v kontrastu s těma hezkýma městy a mrakodrapy. Těch pobudů bylo opravdu hodně, některý třeba stanovali, některý jenom přebývali na matracích, ručnících apod. Působí to dost divně v tom moderním městě a že s tím nic nedělají ani policajti, kteří kolem ní procházejí, ani město. Většinou jsou v úplným centru. Jinak zážitky z Ameriky velice dobré a za intenzivní cca 3 týdny jsme viděli toho opravdu hodně, měli jste asi možnost trochu sdílet na fotkách i zpravodajství… 

 … 22. den začal výborně - zjištěním že mému nejlepšímu bratrovi Janovi někdo ukradl motorkářský boty venku před pokojem. Kromě bot že zmizely také ponožky, čtyřdenní, což už je ještě víc nepochopitelný. Nabrali jsme takový dobrý zvyk že vždycky když se zujeme a přijdeme někam na spaní, tak boty a ponožky dáváme před dveře co jsme udělali i nyní v malém městě Portervilu. Bydleli jsme v motelu v klasickém stylu - to znamená dveře vcházející rovnou do pokoje a předníma je Parkoviště s motorkou a víceméně veřejný prostor. Stejně jako jindy jsme zaparkovali venku všechny boty a večer jsme se vraceli z hospody tam boty byly. Nicméně ráno Jan zjistil že zůstal bez bot. Moje tam zůstali. Jednoduché vysvětlení je, že asi naštěstí mám menší nohy a místní lapka potřeboval spíš větší. Takže Tak.  Nicméně někdo má jeho boty a asi si je nebude tak vážit jako on, protože neví že ty boty už byli třeba v Gruzii, Turecku, Peru, Chorvatsku, Namibii, Srbsku, Bulharsku, Ekvádoru a dalších a dalších místech světa. Navíc je těžko pochopitelné co bude dělat s vícedenníma ponožkami, ale asi místní to budou vědět co s tím. Třeba je rozdrtí a vykouří, co já vím…“

Na rozsiahly album sa dostanete kliknutím na niektorý z obrázkov.

Korzika, Alpy, Toskánsko (moto),
sept. 2016